Midnight Note

Sám

2010-02-06T22:23:00.002+01:00

Sám se sebou, jen já a moje splíny,
do své mysli sám zatloukám si klíny,
obracím se k otázkám bez odpovědí,
jako když rytíři před oči klesne hledí.

Tady a teď sám proti sobě samému.
Tady a teď sám proti světu celému.
Sám po boku prázdnotě a strachu,
veškerá radost již válí se v prachu.

Ach múzo, navštiv mě ještě jednou,
než všechny mé naděje zhynou.
Sám si to přeji a sám v to doufám,
však mnohem častěji nad tím vším zoufám.

Bez tebe zdá se mi vše šeré a bledé,
chtěl bych žít v pokoji, ale hledám tebe.
Marně tě hledám po nocích v temnotách,
já už jen čekám, čekám až překročíš práh...

Déjà vu?

2010-02-01T16:43:00.004+01:00

Máte pocit, že jste tento článek ode mě už četli? Nejspíš tedy stejně jako miliony, ba i miliardy lidí jinde po světě zažíváte pocit, který je psychology označován jako Déjà vu [deža vi] , neboli "již prožité/již viděné".

Déjà vu je termín označující pocit, při kterém se osobě zdá, že danou situaci, zážitek již jednou prožila. Zahrnuje to i pocity, že jsme na neznámém místě již byli, nebo osoby, které jsme údajně někde viděli. To, že Déjà vu není nic neobvyklého potvrzuje fakt, že s Déjà vu se nesetkaly pouhá 3% lidí. Nejčastějším laickým prožitkem je pocit věštění budoucnosti. Prostě se nám zdá, že událost jsme již zažili dříve ve snu, ale vzpomněli jsme si na něj až teď.

Déjà vu je fenomén a tohle slovní spojení se skloňuje téměř všude ve světě. K zamyšlení se nad Déjà vu a k sepsání tohoto článku mě navnadila další skupina na Facebooku :) . Zaráží mě totiž opět úctyhodný počet lidí myslící si, nebo doufající, že jde o něco ojedinělého nebo nadpřirozeného.

I já jsem míval ten pocit, ale po seznámení se se studiemi o klinických změnách v mozku, se přikláním k vědecké teorii Déjà vu. Jaké jsou ale jiné teorie?

Nejčastějším pocitem je právě ono vidění budoucnosti. Minimálně je to velmi zvláštní pocit. Ale po zamyšlení se nad vědeckou teorií nemusím dál studovat a hned mám sám spoustu otázek. Spousta lidí, ne-li všichni, tvrdí, že o situaci se jim zdálo, ale vzpomněli si na ni, až se to stalo ve skutečnosti. Tady se vždycky musím pousmát nad celým osudem, že nikdo o tom neví, dokud se to nestane a rád se tu přikloním k tomu, že mozek tak prostě jen doplňuje to, co neví. Nedokáže zařadit situaci do paměti a tak nám tvrdí, že to byl určitě sen. Pokud by jsme ale přesto uvažovali, že jsme média a dokážeme věštit, není na škodu si uvědomit, že je to naprosto k hovnu, protože nejsme média o nic víc než 97% populace a samotný fakt, že věštbu zjistíme až se to stane nám taky nepřidá. Ono když zjistíte, že jste píchli cestou domů až se to stane, nakonec to takový zázrak není. Pokud si ale myslíte, že je proto potřeba Déjà vu trénovat, jako další úctyhodné % lidí, raději nejprve čtěte dál, jak to vidí věda.

Vědeckých teorií je několik a spousta z nich se liší jen velmi málo. Shrnu tedy jen to co jsem nastřádal z různých zdrojů. Déjà vu jako psychologický termín poprvé použil francouzský psycholog Emile Boirac roku 1876. Samotný zážitek ale existuje už mnohem déle a proto byl také často vědecky zkoumán. Jako nejvěrohodnější se zdá vysvětlení, kdy dochází ke zpoždění přenosu mezi hemisférami mozku. Událost, obraz, zvuk, pocit, to vše je mozkem zpracováváno v obou hemisférách, pravé i levé. Dojde-li ale ke zpoždění ověření a porovnání obou výsledků, může se mozek zmýlit. Jedna hemisféra totiž prožitek označí jako již prožitý, ale druhá má zpoždění, třeba jen zlomek setiny, a při porovnání již potom jedna hemisféra tvrdí, že situace už jednou nastala. Mozek totiž nemá událost kam v paměti zařadit, protože nezná okolní období (v minulosti, kdy se to údajně stalo, nebo zdálo), celá událost je tak zpracovávána 2x, jednou v mysli a jednou v reálném životě. Mozek nepozná totiž jestli je situace stará onen zlomek času, nebo několik let, protože jak bylo řečeno, nedokáže událost časově zařadit. My ale zase nepoznáme ten malý rozdíl času, který ale zároveň mozek uvede v chybu. Je to trochu složité, ale dává to smysl. A celý fakt podporuje test při němž se podařilo u 5 lidí z 18 navodit stav Déjà vu v laboratoři a u dalších 10 lidí navodit pocit podobnosti s jinou událostí. Pomocí hypnózy byla subjektům vložena do paměti vzpomínka na nějakou událost a několik minut poté ji prožili ve skutečnosti. 5 lidí prožívajících Déjà vu tvrdilo, že se jim o tom zdálo někdy dříve, šlo ale o pouhých pár minut.

Dalším názorem se kterým jsem se setkal bylo připisování Déjà vu událostem z minulého života. O tomto se vůbec nehodlám bavit, protože pokud bych se chtěl něco dovědět o minulém životě, budu to zjišťovat u buddhistů a ne u spirituálních šarlatánů. Buddhisté Déjà vu znají již dlouho a nepřipisují mu žádné nadpřirozené vlastnosti. A nedělali to ani v době, kdy se věda tímto tématem ještě nezabývala.

Déjà vu může být příjemné, ale i nepříjemné, nebo matoucí. Může uvádět lidi v omyl, stejně tak jako může upozorňovat na detaily a zvyšovat pozornost. Zároveň může být stokrát vysvětlené, ale i tak nás ten nezapomenutelný pocit bude přesvědčovat o nadpřirozeném poselství. Dle mého názoru je ale třeba duchovní poznání hledat jinde, stát nohama na zemi, dokud na ní jsme a nepropadat všemu okouzlujícímu.

Transcendentální frustrace

2010-01-20T22:56:00.005+01:00

Krev na dogmatickém tepichu společnosti,
replikující se skvrna duše,
teze lámající v těle všechny kosti,
již nic člověk nezmůže.

Sama sobě oporou, když hlásá smysl universa.
Odhadujíc cenu života, zpívajíc o míru ve všem živém.
Však beze smyslu před tím, co dávno je již mrtvém.
Krutá šelma drásající mysl, stále hledající příležitost.
Však pořád dítě neznající smysl, troska škemrající: "Milost!"

Život a smrt, černá a bílá,
ten nekonečný etický kontrast.
Pravda nebo lež?
Otázka jež tu vždycky byla,
ta co posílá lidi nad propast.

Úvaha o ničem

2010-01-19T21:22:00.003+01:00

Nic... Každý tohle slovo zná a každý ho používá, ale kdy se nic stává vším a bude-li stát za svým významem jak tedy může být zároveň ničím? A o čem je tedy úvaha zabývající se ničím?

Budeme-li brát v potaz pouze subjektivní význam slova pak je asi vše jasné, můžeme takto popřít jistou událost, nebo vyjádřit absenci určitého prvku. Například odpovím-li na otázku zda něco vidím na prázdném papíře větou: "Nic tu nevidím." , budu lhát? Vyjádřil jsem přeci to, že papír je prázdný, nic na něm není. Nic je ale antonymem všeho a potom je tedy nic i absencí všeho, tedy i ničeho a tím, že nic nevidím tedy popírám zákon dvojí negace a tvrdím, že nic je vlastně vším, akorát braném z jiného úhlu pohledu. Mám-li tedy vše, mám zároveň nic a naopak, pouze záleží jak se na to podívám.

A jak si takové nic představit? Ve chvíli kdy si nic představíme už si něco představujeme. Jak tedy využít slovo, jehož význam si ani nedokážeme představit? Nic tedy nelze vyjádřit hmotně ani fantazijně a přesto každý ví, kdy a jak jej využít v písemném či slovním projevu. Pak je ale trochu nevhodné použít výraz, který nelze vyjádřit jinak, než pomocí tohoto "klišé" nám všem všeobecně známým.

Celý koncept ničeho je, tedy vlastně není, založen na pouhé představě o něčem.
Samotné hranice ničeho tedy nelze určit, neboť aplikací ničeho na nic jej lze využít jako označení pro vše a tedy i vše je ničím, jak jsem k tomu dospěl v minulém odstavci.

Jediné co tedy můžeme udělat je výraz "nic" přestat užívat, protože v opačném případě přiznáme, že celý vesmír je jedno velké nic a tím se ztrácí jeho prvotní význam a není ho potřeba.

Nic je tedy úplně o ničem, ale představit si pod ním můžeme úplně vše :).

Konzumace psů v Asii, skupina na Facebooku

2010-01-18T15:28:00.004+01:00

Je tomu už pár týdnů co jsem se přidal do jedné skupiny na Facebooku. "Pomož nám získat milion podpisů proti krutému zabíjení psů v Koreji!!!!" směle hlásá nadpis skupiny čítající k dnešnímu dni přes 74.000 členů. Skupina odkazuje na petici vytvořenou Korejskou organizací KARA. Hlavními body petice jsou:

Týrání zvířat se stane ilegálním v jakékoli formě
Vláda Jížní Koreje zařídí dodržování těchto zákonů
Psi jsou společníky lidí, ne jateční zvířata
Psí farmy, chování psů na maso a jejich zabíjení kvůli masu se stane ilegálním
Prodávání psího masa v restauracích bude zakázáno

Vcelku ušlechtilý záměr, ale zpracování je pro mě osobně nevyhovující. To co mě odradilo od podpisu byla ona zmíňka o zákazu chovu psů na maso. Byl bych velice rád, kdyby ze světa zmizelo týrání zvířat, ale tvrdit Korejcům, aby přestali jíst maso, které jí už stovky a stovky let? Bože vždyť já jsem taky masožravec, ale nejsem pokrytec, to bychom mohli rovnou poslat vyslance do Indie, že souhlasíme se svátostí krav, nebo Arabům říct, že souhlasíme, že nečisté zvíře jako je prase už nikdy nepozřeme. Navíc kdyby taková česká slepice mohla mluvit, nejspíš by prosila ať ji utýráte k smrti, aby měla klid.

Není snad trochu mimo žádat pokrytecky někoho na druhé straně světa o upuštění od tradice a zvyků? Vře to ve mně, když vidím video, kde mučí psy, ale stejně tak to ve mně vře, když vidím video z evropského velkochovu, kde kopou do vyčerpané, podvyživené krávy, aby vstala a dál dojila.

Spolu s dalšími lidmi, ať už s nimi souhlasím více či méně, v oné skupině oponuji názorům pokrytců a rasistů, jichž je tato skupina plná. Xenofobní, rasistické a pokrytecké poznámky střídají v průběhu diskuzí za urážky, dokonce i výhružky. Ačkoli se snažím najít někoho, s kým bych si ověřil svoje názory, narážím pořád na hádky, pro které mě napadá snad jen výraz "ad ignorantiem versus ad hominem". Na skutečné argumenty většinou ani nezareagují a ty se na zdi ztratí zapomenuty.

Osobně mám rád psy, považuju je za přínos lidstvu teď i v minulosti. Také mám morální blok co se týče požívání psího masa, ale chápu, že je to dáno výchovou a společností. To, že někde se jí žáby a jinde zase krokodýlí vejce pro mě nevykazuje nic o civilizovanosti národa. Týrání zvířat buď je a nebo není, nejde o to, zda se jedná o psy nebo prasata. Znám člověka co chová doma vietnamského čuníka, svého čuníka má rád, tvrdí o něm, že je to jeho nejlepší kámoš a při tom jí vepřové. Dokonce se ani nestrachuje, že mu sousedi vběhnou do obýváku a čuníka Vildu sežerou. Proč se tedy slušná většina členstva výše zmíněné skupiny strachuje o své psy? Dokola omýlají fráze "jak by ti bylo, kdyby ti chtěli zabít a sežrat nejlepšího kámoše" "pes je přítel člověka" "to jim nestačí prasata a krávy?" apod. Osobně nechápu přenášení lásky ke svému psovi na všechny psy v Asii. Vždyť tam jsou psi speciálně šlechtění na maso. Taky mě mrzí ten zvířecí rasismus. O prasata co trpí v klecích se nikdo nestará, protože nejsou prostě tak roztomilá. Jaký je rozdíl mezi psem utýraným k smrti a slepicí co se celý život nemůže hnout, živí se antibiotiky a pod umělým světlem celý život snaší vejce? Rozdíl je v tom, že slepice obyčejné lidi nezajímá, tito lidé jdou po smutném pohledu v klecích, ne po kvokajícím pekle někde za městem.

Psi v Asii pro mě nejsou domácí mazlíčci, nebo pomocníci člověka. Stejně jako ne každé prase umí hledat lanýže, tak ne každý pes bude vodit slepce. A takový výcvik stojí spoustu peněz i času. Psi v Asii jsou pro mě trpící jateční zvířata a tím jsou pro mě ekvivalentem evropských prasat, kuřat, krav, koní a všeho ostatního.

Nebylo by lepší začít řešit naše záležitosti dříve než ty Asijské? Co třeba zamyslet se odkud pochází všechna ta vajíčka ze supermarketů? Jak se dostává maso do KFC a McDonald's? Co všechno je v tamtom levném salámu? V dnešní době jsme obklopeni němým utrpením, jsme totiž tak pokrytečtí, že svoje "psy" nevraždíme na ulicích, ale skrýváme to nejen před světem, ale hlavně před námi samotnými. Jak může člověk pohlédnout Asiatovi do očí a diktovat mu co má dělat, když sám má ruce zbroceny krví?

Zameťme si před vlastním prahem, pak s tím můžeme do světa.

V tomto článku bych toho mohl shrnout ještě mnohem více, ale celé téma by vyšlo na menší knihu. Navíc se nepovažuju za odborníka a proto se snažím vyhledávat informace od svých diskuzních oponentů a porovnávat je se svými názory a znalostmi. Slovy jednoho "kolegy" z těchto debat ale můžu říct: "Je to jako házet hrách na zeď."

Komu se bude chtít pročíst si tu zeď nebo diskuzi, nalezne tam možná i mé ostatní příspěvky.

Skupina zde

Pozor obsahuje spoustu rasistických a morbidních poznámek vedených na Asiaty!
Vstup na vlastní riziko.

Bohužel stále nenacházím přílišné uspokojení, protože téměř veškeré kontranázory jsou nesmyslné nadávky a urážky. V nejhorším případě nám "psovrahům a idiotům" nezbude nic jiného než se pousmát nad lidskou prostoduchostí a sdílenými vysněnými ideemi.

Tak zase bloguju...

2010-01-18T07:21:00.000+01:00

No tak jsem zase zpátky po velmi dlouhé přestávce. Uvažoval jsem nad tím, že znovu začnu blogovat svoje myšlenky, úvahy a poznatky. Když jsem tedy dnes znovuobjevil svůj starej blog, nebylo návratu. Promazal jsem vše co tu bylo a začal znovu od nuly. Dneska jsem to tu celý zprovozňoval takže už nemám čas ani náladu něco psát, ale věřím že nadšení mi vydrží a budu mít aspoň pár čtenářů. Užijte si posledních pár minut víkendu a pokud máte narozdíl ode mě to štěstí, přeji pěkný a nerušený spánek.