Nic... Každý tohle slovo zná a každý ho používá, ale kdy se nic stává vším a bude-li stát za svým významem jak tedy může být zároveň ničím? A o čem je tedy úvaha zabývající se ničím?
Budeme-li brát v potaz pouze subjektivní význam slova pak je asi vše jasné, můžeme takto popřít jistou událost, nebo vyjádřit absenci určitého prvku. Například odpovím-li na otázku zda něco vidím na prázdném papíře větou: "Nic tu nevidím." , budu lhát? Vyjádřil jsem přeci to, že papír je prázdný, nic na něm není. Nic je ale antonymem všeho a potom je tedy nic i absencí všeho, tedy i ničeho a tím, že nic nevidím tedy popírám zákon dvojí negace a tvrdím, že nic je vlastně vším, akorát braném z jiného úhlu pohledu. Mám-li tedy vše, mám zároveň nic a naopak, pouze záleží jak se na to podívám.
A jak si takové nic představit? Ve chvíli kdy si nic představíme už si něco představujeme. Jak tedy využít slovo, jehož význam si ani nedokážeme představit? Nic tedy nelze vyjádřit hmotně ani fantazijně a přesto každý ví, kdy a jak jej využít v písemném či slovním projevu. Pak je ale trochu nevhodné použít výraz, který nelze vyjádřit jinak, než pomocí tohoto "klišé" nám všem všeobecně známým.
Celý koncept ničeho je, tedy vlastně není, založen na pouhé představě o něčem.
Samotné hranice ničeho tedy nelze určit, neboť aplikací ničeho na nic jej lze využít jako označení pro vše a tedy i vše je ničím, jak jsem k tomu dospěl v minulém odstavci.
Jediné co tedy můžeme udělat je výraz "nic" přestat užívat, protože v opačném případě přiznáme, že celý vesmír je jedno velké nic a tím se ztrácí jeho prvotní význam a není ho potřeba.
Nic je tedy úplně o ničem, ale představit si pod ním můžeme úplně vše :).
Budeme-li brát v potaz pouze subjektivní význam slova pak je asi vše jasné, můžeme takto popřít jistou událost, nebo vyjádřit absenci určitého prvku. Například odpovím-li na otázku zda něco vidím na prázdném papíře větou: "Nic tu nevidím." , budu lhát? Vyjádřil jsem přeci to, že papír je prázdný, nic na něm není. Nic je ale antonymem všeho a potom je tedy nic i absencí všeho, tedy i ničeho a tím, že nic nevidím tedy popírám zákon dvojí negace a tvrdím, že nic je vlastně vším, akorát braném z jiného úhlu pohledu. Mám-li tedy vše, mám zároveň nic a naopak, pouze záleží jak se na to podívám.
A jak si takové nic představit? Ve chvíli kdy si nic představíme už si něco představujeme. Jak tedy využít slovo, jehož význam si ani nedokážeme představit? Nic tedy nelze vyjádřit hmotně ani fantazijně a přesto každý ví, kdy a jak jej využít v písemném či slovním projevu. Pak je ale trochu nevhodné použít výraz, který nelze vyjádřit jinak, než pomocí tohoto "klišé" nám všem všeobecně známým.
Celý koncept ničeho je, tedy vlastně není, založen na pouhé představě o něčem.
Samotné hranice ničeho tedy nelze určit, neboť aplikací ničeho na nic jej lze využít jako označení pro vše a tedy i vše je ničím, jak jsem k tomu dospěl v minulém odstavci.
Jediné co tedy můžeme udělat je výraz "nic" přestat užívat, protože v opačném případě přiznáme, že celý vesmír je jedno velké nic a tím se ztrácí jeho prvotní význam a není ho potřeba.
Nic je tedy úplně o ničem, ale představit si pod ním můžeme úplně vše :).
Záznamů
nějak jsem se do toho zamotal při čtení :)
OdpovědětVymazatTaky jsem se trošku zamotal, ale když se nad tím člověk zamyslí.... Má pravdu ten chlapec :]
OdpovědětVymazatkdo by řek , že nic nemá žádný význam a přece znamená hodně ...
OdpovědětVymazatJe to úvaha, takže myšlení s nástupem vyjadření určité problematiky,v tomto případě O slově Nic a o jeho použití:)..je to individualní myšlenka,můžete souhlasit anebo si vytvořit vlastní:)Luke
OdpovědětVymazatHehe, vida, zdá se, že Nic přimělo po třech letech dalšího bloggera sepsat a uveřejnit sémanticky-metafyzikální Úvahu o ničem =) Tak uvidíme, jestli se kolem počátku roku 2013 dočkáme třetího autora, nebo dokonce toho Ničeho =)
OdpovědětVymazatPán (http://paan.bloguje.cz)